Oheň a led

autorka:Ranya

Vprostřed noci s hvězdným nebem
Kdosi stál s kůží jak ledem
Na silnici
Na hranici
Neznatelné pro člověka
A ten kdosi v barvě mléka
Hleděl na tvora dalšího
Podle tváře nejmladšího
Z celé smečky lidí
Co u hranic slídí
A kůže jim hoří
(Pro bílého tchoři)
To věčné boje těchto ras
Co nevidí na druhých krás
Chladní, bledí, oči žhnoucí
A na pohled vševědoucí
Pod maskou však touha zkázy
Jsou to krvelační vrazi...
Ti druzí jsou s kůží tmavou
A teplotou jako lávou
Však nejsou oni lidmi moc
Když skryje je chladivá noc
Bez obav se v obrovské vlky mění
Vlkodlaci říká se jim v plném znění
A teď tu stojí upír proti nim
Že vzteky z nich div nestoupá dým
On stojí na půlce hranic u města
Zde končí jeho povolená cesta
Oni zas ve své části střeží
A přísným pohledem ho měří
Zda neudělá krůček v před
Poprvé za ty stovky let...

(Dodatek jednoho z vlkodlaků:
"Vrhnout se na něj
Utrhnout kamenného masa
A v mžiku zabít jej
No to by byla krása!")