Apríl od Ol

„Ahoj. Můžu dál?“ Ozvalo se u dveří mého pokoje. Podle myšlenek jsem věděl že to je Alice, ale broukl jsem na souhlas. Vtrhla dovnitř jako velká voda.

„Víš co jsem dneska viděla?“ Zeptala se mě a já se musel pousmát, jestli zase přijde s nějakou blbostí, tak za sebe neručím. Snažil jsem se blokovat její myšlenky, ať mi to poví sama, ale nepovedlo se mi to. Viděl jsem jak stojím před Bellou, ta se na mě usmívá, ale její hnědé oči změnily barvu na rudou. Zavrtěl jsem hlavou, to není možné, přeci jsem všem výslovně požádal. Ne to není to správné slovo, zakázal to je ono. Aby Bellu nepřeměňovali. Neumím si představit kdo by to udělal.

„Kdo to udělal?“ Vyštěkl jsem na svou sestru, ta se jenom usmála a sametově pronesla:

„Aprííííl. Jo dostala jsem tě!!!!“ Vykřikla a vyběhla, nebo spíše vytančila ze dveří. Její nálada se zlepšila ještě víc než obvykle a to je co říct, zato ta moje klesla až pod bod mrazu. Sám sobě jsem si nadával, že jsem se nechal tak napálit a ještě víc za to, že jsem si nevšimnul co je dneska za den. Prvního dubna proč ne.

O pár minut jsem si posbíral své věci a vydal se k mé milované Belle. Cestou z domu jsem potkal ještě Alici, která se uculovala a vyprávěla o svém triumfu Jasperovi. Nejraději bych na tu malou potvoru skočil, ale Jasper mě zchladil dřív než jsem mohl říct teď. V myšlenkách se mu objevily posměšné narážky, ale taky omluva za mou náladu a chvála na svou ženu.

„Pozdravuj Bellu.“ Křikla na mě Alice když jsem nastoupil do auta. Zabručel jsem a vyjel k mému srdci.



Bella už stála před domem a nervózně přešlapovala. Nad něčím uvažovala. Opět jsem zalitoval, že nemůžu přečíst její myšlenky. Usmála se a mé rozhořčení na Alici bylo ty tam. Nasedla si vedle mě do auta a já si přitáhl její tvář abych ji vtiskl polibek na uvítanou. Jako obvykle se nechala unést a obtočila své nádherné paže kolem mého krku. Miloval jsem její vůni, ale doháněla mě k šílenství. Netvor ve mně se zase začal probouzet a já Bellu jemně odstrčil. Ublíženě se na mě podívala, ale za chvíli se ji začaly na tvářích kutálet slzy. Zděšeně jsem se na ní podíval.

„Víš, včera mi volala Renée.“ Vypravila ze sebe mezi vzlyky. Nechápavě jsem na ní hleděl a čekal další vysvětlení.

„No ona, no mám za ní přijet do Jackenville.“ Dovysvětlovala a zabořila hlavu do mého hrudníku. Byl jsem mimo. Představil jsem si život bez mé Belly a ihned se otevřela zase ta černá díra co už jednou byla krvavá.

„To nemůže! To nedovolím!“ Řekl jsem a hladil mého anděla po vlasech. Bella pořád vzlykala.

„Edwarde, už to je jisté. Odjíždím příští týden.“ Zašeptala a její slova mi způsobila největší bolest co jsem kdy zažil. Zase jí ztratím. To nemůžu dopustit. Zvedl jsem její nádherný obličej a zadíval se do jejích čokoládových očí. Sklopila pohled, neměla ráda, když se na ní dívám když pláče.

„Nemůžu tě opustit, už ne. Jsi můj život. Zemřel bych. Zavolám Renée a přesvědčím ji abys nikam nemusela.“ Zašeptal jsem a vydechl jí do tváře. Věděl jsem, že jí to trochu uklidní, ale úsměv jsem opravdu nečekal.

„Nemusíš nikam volat.“ Zasmála se a vlepila mi polibek na tvář. Nechápavě jsem na ni koukal. Můj výraz na její tváři vyvolal ještě větší pobavení.

„Byl to žetr. Apríl přesněji bych to nazvala.“ Zasmála se a hleděla mi do očí. Vzplál ve mně hněv. Copak jsem dneska nějaký pokusný králík? Každý si zkouší jestli ze mě dokážou udělat největšího idiota? Podíval jsem se do jejich očí, byly tak něžné, tak laskavé, tak hnědé. Nedovedl jsem se na ni zlobit ani minutu, ani sekundu. Přiblížil jsem se k ní a vášnivě políbil. Tentokrát to byla Bella kdo náš polibek ukončila, lapala do dechu.

„Měli… bychom asi… jet do školy.“ Jenom jsem přikývl, ale můj dech na tom nebyl tak dobře, abych mohl bez problémů mluvit.

„Tak ještě protrpět pár hodin v mém očistci a pak už můžu být jenom s Bellou. Jediné štěstí je, že mám všechny hodin až na jednu s mou láskou.“ Tyhle myšlenky jsem se mi honily hlavou když jsme jeli do školy. Naše ruce byly propletené a má dlaň byla skoro teplá, miloval jsem ten pocit. Zaparkoval a vydal jsem se otevřít dveře Belle, té na rtech pohrával úsměv. Už jen ten pohled vykouzlil na mých rtech pokřivený úsměv, ten má Bella milovala ze všech nejvíc. Když jsem otevřel dveře, tak se na mě potvůrka vrhla. Nechápavě jsem stál, ale mé tělo ztuhlo, netvor se probral.

„Bello.“ Upozornil jsem ji, mohly to být setiny a její život by skončil, to jsem nemohl dopustit. Nedobrovolně se odtáhla, ale úsměv pořád zdobil její nádhernou tvář. Objal jsem ji kolem pasu a mlčky se jsme vydali do třídy.

Na ranní vtípky jsem úplně zapomněl, ale Bella toto téma nadhodila v hodině dějepisu.

„Odjel by si se mnou na Floridu?“ Zašeptala mi zrovna když učitel vykládal o použití nějaké rovnice, nevnímal jsem ho. Má mysl se pořád zabývala tím božským stvořením vedle mě.

„Ne, neodjel. Přesvědčil bych Renée, abys nikam nemusela.“

„A kdyby Charlie jel taky a řekl, že musím jet za každou cenu?“ Vyptávala se dál. Její otázky mě znervózňovaly, ale zachoval jsem si nic neříkající výraz.

„Tak bych tě unesl. Jeli bychom do Vegas, tam bych si tě vzal a problém by byl vyřešen. Jsi dospělá a ani Charlie, ani Renée tě nemohou nutil abys žila s nima. I když pochybuji, že by Charlie opustil Forks, má to tu strašně rád.“ Ukončil jsem a doufal, že toto téma je uzavřené. Jak jsem se spletl, jako vždy Bella předvedla svou schopnost dělat přesný opak toho, co si přeji.

„Přeměnil bys mě pak? Myslím, kdybys tě vzala.“ Zasténal jsem.

„Ano, přeměnil bych tě. Přeci jsem ti říkal, že jsem ochoten v tomto případě udělat z té záležitosti co máš s Carlislem. Záležitost, co se mnou.“ Přemítal jsem, jestli pochopila, co jsem chtěl říct, ale podle jejího výrazu ano.

„Dobře, tak co říkáš tomu, že bychom hned po škole vyrazili?“ Vyrazila mi dech. To nemůže myslet vážně.

„Vyrazili kam?“

„No přeci do Vegas.“ Zašeptala a dívala se na učitele, který pozoroval třídu a hledat někoho, kdo je nepozorný. Můj výraz ho musel přesvědčit, že jsem duchem mimo, což byla pravda.

„Aaa, pane Cullene. Pojďte k tabuli, mám pro vás jeden přiklad.“ Pronesl pan učitel. Musel jsem zatřepat hlavou abych byl schopen vyslechnout jeho myšlenky. Došel jsem k tabuli a on mi začal diktovat. Příklad byl velice jednoduchý, pro někoho kdo ho počítal nezměrněkrát to nebyl problém. Když jsem se vrátil do lavice Bella pořád hleděla na tabuli a dělala si naoko poznámky.

„To myslíš vážně?“ Zašeptal jsem potichu slova určená jenom ji. Jenom přikývla. Měl jsem vyražený dech. Ona to myslela vážně. Chce si mě vzít. Tři měsíce jsme na todle téma nediskutovali a ona jenom tak prostě řekne, že si mě chce vzít a ještě dnes. Proč mi to Alice neřekla? Musela to vidět a bude zuřit. Musel jsem se v duchu zasmát.

U oběda panovalo nepříjemné ticho. Alice se na Bellu mračila a nikdo z přítomných si neuměl vysvětlit proč. Já jsem to věděl a podle blaženého úsměvu na Belliné tváři, jsem měl jistotu, že ona taky.

„Bello! To mi nemůžeš udělat!“ Nevydržela to po nekonečné chvíli má sestra.

„Alice, ty moc dobře víš, že ti to udělat můžu. A taky vím že to udělám. Jestli se chceš vsadit, tak klidně. Nadešel ten pravý den na vsázení.“ Řekla Bella s úsměvem. Prohrabal jsem se myšlenkami všech přítomných abych zjistil co si o tom myslí. Byli absolutně zmatení. Alice začala zuřit ještě víc. Teď se obrátila na mě.

„Edwarde! To nemůžeš dopustit! Pomysli na Esmé, jak se asi bude tvářit! Co Renée a Charlie. Carlisle by ti to neodpustil. A mě připravíš o zábavu.“ Hrála na city. Angela to nevydržela a zeptala se.

„Nechci se vám plést do rozhovoru, ale proč se tady vůbec hádáte?“ Bella se zasmála.

„To nic Ang, to si jenom Alice usmyslela, že bude dělat jednu věc, kterou jí ani já ani Edward nedovolíme.“ Shrnula to má láska.

„Bello, jsi na mě zlá! Já bych ti to nikdy neudělala.“ Obvinila ji Alice. Začínalo být zajímavé poslouchat jejich hádku.

„Ano Alice. Ty bys mě totiž nikdy nemusela odmítat. Já na rozdíl od tebe respektuju rozhodnutí ostatních. A když někdo řekne po desáté ne, tak ho nechám být. Protože je bitva prohraná.“ Teď jsem se musel rozesmát já. Nikdy jsem nevěděl jak moc se umí Bella hádat když jí něco jde. Sestra na mě hněvivě pohlédla.

„A to si říkáš bratr?“ Zasyčela.

„Alice, nech toho! Bitva je prohraná! Večer se asi uvidíme co?“ Pronesla s úsměvem na rtech Bella a zvedla se a odkráčela dřív než stačila černovláska něco vymyslet natož říct. Alice ke mně vyslala spršku nadávek.

„Řekla sis o to sama! A prosím neříkej to doma.“ Podotkl jsem a zamířil za mou láskou.

„Myslela si to vážně?“ Zeptal jsem se, když jsem Bellu našel sedět na jedné lavičce.

„Ty o mě pochybuješ?“ Pohledla na mě se slzama na krajíčku. Chytil jsem ji kolem pasu.

„Jde snad o tobě pochybovat?“ Vystřídal jsem otázku otázkou a políbil ji něžně na rty.

„Kdybych to nemyslela vážně, Alice by to viděla ne?“ Další otázka.

„Miláčku, neptej se mě už na nic, prosím.“ Žádal jsem ji, hledíc na ní svým zlatým zrakem. Věděl jsem jak na ní tento pohled zabírá a vychutnával si ten pocit, jak se vždycky uvolní a po chvíli se začne červenat. Přikývla a věnovala mi jeden z polibků.

O pár hodin později

„Paní Cullenová! Budíček.“ Řekl jsem něžně, když jsme dojeli k našemu domu. Pohladil jsem Bellu po tváři. Chudáček na zpáteční cestě usnula. Můj studený dotyk jí trochu probral, pohlédla na mě svými hnědými kukadly a já se neudržel a musel jí políbit. Najednou se ozvalo tiché zaklepání na mé okno. Bella zakňourala když jsem prolomil polibek.

„Vy zrádci!!! A mě jste ani nepozvali! To vám neodpustím!!!“ Zuřila Alice ještě víc než ve škole. S úsměvem na mé tváři jsem otevřel dveře. Bella se taky soukala z auta, celá ztuhlá. Vzal jsem ji do náručí. Alice ještě pořád chrlila nadávky, když jsme se vydali k domu.

„Řekla jim to?“ Zašeptala má láska, ale odpověď dostala od své nové sestry.

„Jasně že jsem jim to neřekla! Kdyby jo, tak by tam jeli a překazili to!“ Prskla černovláska dál. To už jsme byli u domu, jediné do Alice udělala zdvořilého, bylo to, že nám otevřela dveře. Cedila přitom mezi zuby slova podobné: „Vykroč pravou nohou, přes nový práh.“ A další podobné poučky určené novomanželům. Její myšlenky mi to potvrdily.

„Děkuji Alice.“ Řekl jsem ji dřív než odcupitala do svého pokoje a práskla dveřmi. Teprve pak jsem postavil mou ženu na zem. Jaký to byl nádherný pocit, už jen si to pomyslet. Isabella Cullenová, má žena.

Bella zamířila se mnou do kuchyně. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Měli bychom to říct ostatním.“ Odpověděla mi dřív než jsem se stačil zeptat. Polohlasem jsem volal celou svou rodinu. To už jsme byli v kuchyni. Za chvíli už jsme seděli všichni kolem stolu. Jenom Alice chyběla.

„Alice! Netrucuj, sama víš, že tě to za pár dnů přejde.“ Zavolala Bella na černovlásku dřív než jsem se vůbec nedechl. Nepřestávala mě dneska překvapovat.

„Jo přejde mě to, ale pořád budu na vás naštvaná!“ Zasyčela oslovená, ale přeci jenom se přiloudala do místnosti, se založenýma rukama a pohledem co zabíjí si sedla na židli vedle Jaspera. Ten se na ní podíval a vyvolal v ní družnou náladu. Ta zasáhla všechny v místnosti.

„Tak už nám řekněte proč jste si nás tady zavolali.“ Oslovil nás Carlisle.

„No přesněji, proč vypadá Alice celý den jako bůh pomsty.“ Zasmál se Emmett. Přečetl jsem si v jeho myšlenkách jak to tady vypadalo celé odpoledne. Musel jsem se taky zasmát.

„No, chtěli jsme vám něco oznámit.“ Začala Bella, pořád zářila štěstím, ale už nevěděla jak pokračovat dál. Stiskl jsem její ruku abych ji dodal odvahy a sám pokračoval.

„My jsme dneska nebyli na jen tak nějakém výletě.“

„Pche.“ Ozvala se zase Alice. Všichni se po ní nechápavě podívali, ale já pokračoval dál.

„No ten výlet byl do Vegas.“ Ticho hrobové ticho, jenom Alice se ošívala.

„Když říkáš do Vegas, co jste tam dělali?“ Zeptal se už teď s úsměvem Emmett. Bella se zase zasmála.

„Co se asi nejčastěji dělá ve Vegas?“ Zeptala se, ale úsměv se jí vytratil když se podívala na Esme. Kdyby mohla plakala by, ale to co Bella nevěděla bylo by to štěstím. Všem, krom Alice, se na tváři pomalu vyklubal úsměv.

„Takže proto tak Alice zuřila? Protože jste jí nedovolili přichystat svatbu?“ Zeptala se Rose. Přikývl jsem. Bylo to venku, aspoň před mojí rodinou, Charlie bude větší oříšek.

„A není to žádný apríl, že ne.“ Všichni zmlkli, když se takto zeptal Jasper. S Bellou jsem se domluvil, že kdyby se někdo zeptal, uděláme žertík, ale takový, že zapřeme pravdu. Vymizel mi úsměv z tváře a stejně tak i mé lásce.

„A co když jo?“ Prohodil jsem krátce. Pozorně jsem poslouchal myšlenky všech přítomných. Překvapení přešlo do rozhořčení, jediná Alice se začínala radovat.

„Edwarde, o takových věcech se nežertuje!“ Pokárala mě matka. Bella už to nevydržela a rozesmála se.

„Děláme si srandu. Jasně že to není žádný apríl.“ Vyhrkla mezi záchvaty smíchu. V příštích několika minutách se roztrhl pytel se všemožnými gratulacemi.



„Edwarde, měla bych jet domů.“ Zašeptala po dvou hodinách veselí. Přikývl jsem, ale začínal se obávat toho nejhoršího, jak to Charlie vezme? Bella ještě asi nedodělala školu a vzala si mě. To nebude dobré.

„Jak mu to mám říct?“ Ptala se mě v autě. Pokrčil jsem rameny ale zašeptal.

„Ať se stane cokoli, budu už napořád s tebou.“ Na rtech jí pohrával blažený úsměv. Byla tak krásná, nechápu jak jsem bez ní mohl žít.

„Ahoj tati.“ Zavolala Bella od dveří.

„Ahoj holčičko!“ Zněla mdlá odpověď od televize. Kývl jsem na Bellu, že má dobrou náladu.

„Dobrý den Charlie.“ Musel jsem být slušný i proto své vůli, ale co. Nebude to trvat dlouho a odvezu si svou lásku k nám a bude jenom moje. Z obýváku se ozvalo neurčité zabručení.

,,Promiň, že jdu pozdě, ale musela jsem si něco vyřídit. Večeře bude za chvíli.“ Vyhrkla Bella a táhla mě do kuchyně. Začala s přípravou večeře, ale já jsem neodolal a musel jí sevřít v náručí a políbit.

„Počkej chvíli, musím udělat to jídlo, pak máme celou noc. A pokud se něco zvrtne, tak můžeme přejít k přeměně už dnes…“ Zašeptala. Tento návrh se mi líbil jenom z poloviny, ale to je jedno. Chtě nechtě jsem jí pustil ze své náruče a koukal se jak rychle připravuje večeři.

„Tati? Musím ti něco říct.“ Začala u večeře Bella. Já jsem se jako obvykle omluvil, ale zůstal jsem v kuchyni. Nehrozilo žádné nebezpečí, ale věděl jsem, že bude radši když budu s ní.

„Tak povídej. Doufám, že to není nějaký apríl. Dneska mě Mark asi pětkrát napálil. Byl vždycky radostí bez sebe.“ Řekl zvesela Charlie, ale v duchu na svého kolegu byl pořád ještě naštvaný.

„No, dneska jsme byli s Edwardem na takovém malém výletě.“ Pokrčovala dál má láska.

„Tak na malém výletě jo? Bello, doufám, že jsi neudělala nějakou blbost. Víš že ho nemám rád. Strašně ti ublížil když odešel.“ To se honilo mému tchánovi v hlavě. Patřilo mi to, tak co. Stiskl jsem Belle ruku pro povzbuzení. Vděčně se na mě usmála a pokračovala.
„Byli jsme ve Vegas.“ Hlesla, ale nedokázala se podívat na svého otce. Charliemu to ještě nedošlo.

„Bello, nemůžeš si dělat srandu z někoho jiného než ze mě?“ Zachechtal se, v duchu ale věděl, že toto oznámení je pravdivé, ale doufal.

„Tati, já si nedělám srandu.“ Odporovala mu Bella a položila levou ruku na stůl. Ve světle se zatřpytil prstýnek z bílého zlata, který jsem koupil dneska v jednom zlatnictví po cestě. Charlie zrudnul vztekem, ale všechnu nenávist směřoval na mě, ať v duchu nebo nahlas. Musel jsem si vyslechnout nehezké slova. Když po mě Charlie vřískal dvě minuty, Bella vstala. Cítil jsem, že bude následovat další smršť, ale teď nebude směřována mě, ale na Charlieho.

„Charlie, proč na Edwarda křičíš? Já jsem se sama rozhodla že si ho vezmu.“

„Bello!“ Zašeptal jsem mé ženě a postavil se vedle ní, v nejhorším případě jí odvést z domu.

„Ne Edwarde! Můj otec se zřejmě domnívá, že když bydlím v jeho domě, tak mi může zakazovat se sama rozhodovat.“ Zasyčela slova určená pro mě, ale doufala, že Charlieho zraní.
„
Bello, uklidni se!“ Křikl jsem zároveň s Charliem.

„Já se nechci uklidnit. Když jsme byli u vás, tak to proběhlo normálně, ale můj vlastní otec se chová jako největší pokrytec! Když sis bral mámu tak jsi nebyl o moc starší!“ Její hněv přerůstal v čistou zuřivost. Charlie, si uvědomovat svou chybu, ale nejraději by svou dceru uhodil za ta všechna pravdivá slova. Musel jsem zasáhnout dřív.

„Charlie, odvedu Bellu k nám domů. Až se trochu uklidníte, oba dva, tak můžeme dokončit tento rozhovor.“ Snažil jsem se nahodit co nejklidnější ton, ale moc se mi to nepovedlo. Naštěstí Charlie přikývl, ale Bella se rozzuřila ještě víc.

„Edwarde, já nikam nechci jít!“ Křičela když jsem ji táhl ze dveří, v mém sevření neměla žádnou šanci se vykroutit.

„Bello, jsi rozrušená. Než dojedeme domů tak ti to přijde líto, uvidíš.“ Snažil jsem se jí uklidnit, ale moc mi to nešlo.

„Pusť mě Edwarde!“ Vzpírala se dál, ale než jsme došli k autu, tak jsem si jí otočil a umlčel jsem jí dlouhým polibkem. Doufal jsem, že jí to uklidní aspoň na chvíli. Naštěstí se mi to povedlo. Když jsem ucítil její ruce, jak se mi obtáčí kolem krku, musel jsem se pousmát.

„Lásko, tohodle si užijem, ale teď pojedeme k nám, ano?“ Ptal jsem se, po prolomení polibku. Můj anděl lapal po dechu, nevědomky byla tak nádherná. Jenom pokývala hlavou a nasedla si do auta.



Když jsme přijeli domů, tak nás uvítala Alice. Její nálada se asi už vrátila do normálu. Podle jejích myšlenek jsem poznal, že viděla celý výstup u Charlieho. Bella jí okázale ignorovala, pořád ještě nebyla uklidněná do takové míry, aby Alici odpustila zatajení hádky. Při vstupu do domu už čekala Esmé, jako vždy starostlivá.

„Tak jak to dopadlo?“ Zeptala se mírně, podle mého skeptického výrazu asi poznala, že todle téma je ještě dost bolestivé na momentální rozpravu. Jenom přikývla, byl jsem jí vděčný. Takovou matku jsem si neuměl ani představit. Její myšlenky byly čistě starostlivé a smutné.
Bella se už pomaličku vzpamatovávala, teď přijde smutek. To jsem nemohl dopustit. Ne dnes.

Pomaličku jsem mou ženu vzal do náručí a odnesl do mého, teď už našeho pokoje.

„Edwarde co jsem to provedla?“ Řekla potichu akorát když jsem jí položil na velkou postel. Z očí se jí koulely slzy. Ten pohled mě ubíjel, bylo to jako by plakal anděl. Rychle jsem ty zrádné slzy setřel.

„Miláčku, za to nemůžeš ty! Stalo by se to, dřív nebo později.“ Políbil jsem jí na čelo. „Nesmíš si to vyčítat! Jediný kdo za to může jsem já. Kdybych tě do té svatby nenutil, tak by se to nestalo.“ Už se nadechovala, aby mé tvrzení vzala zpět. „Ale nelituji toho. Kdybych měl tu moc změnit minulost, nevyužil bych toho. Miluji tě.“ S těmito slovy jsem Bellu políbil.

„Děkuju.“ Zašeptala na oplátku. Pousmál jsem se, rád, že je smutek zažehnán.

„A co by jste chtěla dělat, paní Cullenová?“ Zeptal jsem se, hledíc na Bellinou tvář. Usmála se.

„Nikdy bych nevěřila, že se budu vdávat v osmnácti.“ Prohlásila a přitiskla se ke mě. Ovládlo mě nesnesitelné nutkání jí líbat, zas a znovu.

„A já jsem nikdy nevěřil, že najdu ženu svých snů, a zrovna ve Forks. Vysvitne tady jednou za rok slunce, ale mě na tom nezáleží. Já mám své slunce v náručí a už ho nikdy nepustím!“ Zavrtěla se. Nechtěla, abych jí viděl do tváře. Dal bych všechno co mám, abych jí teď viděl na tváři ten nádherný ruměnec. Položil jsem jí prst pod bradu a jemně jí donutil aby se mi podívala do očí. Byl tam. Její tvář byla pokrytá šarlatovou. Usmál jsem se. Taková krása není, nemůže být pro mě. Neměl jsem právo jí jít, ale přece jsem si jí utrhl.

Hleděla mi do očí, v těch jejích jsem viděl tolik lásky, že nemohla být všechna pro mě. Zase mě popadla ta neodolatelná touha jí políbit, musel jsem se hodně přemáhat, ale Bella mě předběhla. Začala mě líbat, zatočila se mi hlava. Její tělo, dech, rty, celá byla tak sladká. Chtěl jsem se nechat unést, ale to jsem nemohl dovolit. Ještě ne, musím počkat až po přeměně!

Bella do toho polibku dávala všechnu lásku, všechnu vášeň. Proč teda odolávat něčemu takovému? Moje pravidla, ochranná opatření se sesunuly k zemi. Byly zbořený, ležely ve svých vlastních troskách.

„Lásko, opravdu?“ Zeptal jsem se, můj dech byl nevyrovnaný a kdyby mé srdce tlouklo, tak by běželo skoro tak rychle jako to Belliné. Bella neodpověděla, ale přitáhla se ke mě ještě víc, naše těla se dotýkaly jak jen mohla. Přejela mi jazykem po uchu a zajela rukama pod triko. Na nic víc jsem nečekal. Líbal jsem jí a ona mi polibky vracela s ještě větší vášní. Musel jsem si připomínat, že není upírkou a můžu jí kdykoli ublížit a v horším případě zabít. Ona ale na tudle věc zapomněla. Její srdce bušilo jako o závod.

Milovali jsem se. Teď mi Bella spí v náručí. Tiše oddechovala a já se kochal pohledem na mého anděla. V duchu jsem si přehrával dnešní den. Nato, že byl dneska Apríl, tak to nebylo tak zlé. Konečně mám to, po čem jsem poslední rok a půl toužil. Má Bella, teď už opravdu jen má, si mě vzala.

„Edwarde.“ Zašeptala tiše ze spaní Bella a přitiskla se k mě. Teď můj život teprve začíná.