Vzpomínky

autorka:Shadow Valley

Ležím na posteli a vzpomínám. Koukám na strop, ale místo kdysi bílé plochy tam vidím Jirku. Toho nejmilejšího kluka, jakého jsem kdy potkala. Jeho milou tvář krásným úsměvem a modrošedýma očima… TAK DOST!!!

Zlostně potřásám hlavou v marné snaze vyhnat ho z hlavy. Neslíbila jsem si tak náhodou že na něj zapomenu? Teda zapomenu na něj není to správné spojení. Spíš že zapomenu na to, jak moc ho mám ráda a smířím se s tím, že pro mě vždycky bude jen skvělý kamarád. Protože on nemá rád mě, ale mojí kamarádku Týnu.

Zaplavuje mě další vlna smutku a na stropě se místo Jirky objevuje Týna. Jak se jen někdo může za rok tak změnit? Z veselé kamarádky na takovou koketnou mrchu? Opět nechám vzpomínky vyplavat na povrch.

S Jirkou spolu začali chodili už loni na táboře, ale Týně se asi po dvou měsících přestal líbit a tak se s ním rozešla. Jirka byl z toho celej špatnej a i když si později našel jinou holku, Týnu měl pořád rád. Nevím přesně kdy se s Týnou udála ta změna, ale letos na táboře se chovala jak posedlá. Flirtovala s každým věkově přijatelným klukem a po každým se hned plazila. Samozřejmě i Jirkovi, kterej z toho byl zase dost přešlej, vzhledem k tomu, že ji má pořád rád. Nejhorší ale bylo, že jí bylo úplně jedno, zda ten kluk má holku nebo ne.

Ke smutku se přidává i zlost - to co provedla Janě bylo fakt hnusný…

Tak dlouho se plazila po Martinovi a flirtovala s ním, až se s Janou rozešel. Dokonce se s ním několikrát líbala! (ještě než se s Janou rozešel) A to celou dobu tvrdila Janě, že je její nejlepší kamarádka. Chudák Jana se to dozvěděla až poslední a to už to věděl celý tábor. Týnu s Martinem totiž při líbání viděli vedoucí…

Zdálo se že tahle lekce Týně pomohla. Dokonce chvíli s nikým neflirtovala. Vypadalo to, že jí to upřímně mrzí… Ale dlouho jí to nevydrželo.

Začalo to tím, že se s Jirkou k sobě vrátili. Tvrdila, že jí došlo, že ho má vlastně ráda. Jenže už druhý den flirtovala s Radkem. Jirkovi před očima!!! A jako předtím jí nevadilo, že Radek začal pár dní předtím chodit s Evou…Překvapivě ji od té doby Eva naprosto nesnášela…

Myšlenky se mi zatoulají k Jirkovi a smutek ve mně opět převládne nad zlostí…

A Jirka se celou dobu tvářil jako že mu to nevadí. S Evou a Janou jsme tohle nechápaly. Jak to že mu to nevadí?Shodly jsme se na tom, že se asi bojí něco říct, aby se s ním Týna nerozešla. Nakonec se ho na to Jana dokonce zeptala. A jeho odpověď? Prý je zvyklý, neboť byl skoro tři roky závislý na někom dost podobným…

Po tváři mi steče slza…Proč se tak úžasnej kluk musel zamilovat do takový potvory? A proč ta potvora musí být zrovna moje kamarádka? Nedokážete si představit, jak to rve srdce, když kluka, kterého máte rádi, vám před očima ničí vaše kamarádka…

***

Z dalších chmurných myšlenek a vzpomínek mě vytrhnou kroky a mámin hlas: ,,Jitko! Přestaň chytat lelky a běž pomoct babičce s nádobím. A potom můžeš jít na zahradu vyplet záhon s kedlubnama.“

Neochotně se zvedám z postele a vzpomínky zatlačuju někam hluboko do mysli. Náhle si rozpomenu na svůj oblíbený citát od Russela.

Život je břímě,
když ti, které máme nevíce rádi,
mají jiné, jež staví na 1.místo,
když nemáme na světě koutek,
do něhož můžeme utéci se svou osamělostí.

Ale já MUSÍM zapomenout…